Články a reportáže pro Folktime

To se to křupe

Žamboši, ač bydlištěm na Vsetíně, rozplánovali křty své desky do úplně jiných koutů českých zemí a domovská scéna málem přišla zkrátka. Nakonec se však folkový bůh i žamboší manažer Zeno nad Moraváky slitovali a v kalendáři se vynořil termín 5.5. Pozdě, ale přece.

Skvělé folk-jazzové duo poslední dobou získalo na oblibě a věhlasu tolik, že už snad není nutno je zvlášť představovat. Proto jen uvedu, že jako předkapelu a zároveň kmotry si pozvali za hranicemi valašského království méně známou domácí folkovou kapelu Vrkoč. S úderem osmé večerní se malý sál vsetínského Domu kultury zaplnil nad očekávání - dokonce bylo potřeba sehnat pár židliček od vedle.

S drobným (zde již tradičním) zpožděním vypukne první část programu - Vrkoč to rozjíždí svým osvědčeným hitem o babce surfující nocí po internetu (Interfernet) a hrne to dál s občasnou poznámkou kapelníka Dušana Trličíka, že vlastně neví, co budou hrát, protože s takovou návštěvností nepočítali a doufali, že pro těch obvyklých 5 lidí to nějak zmáknou. Baví nás skoro hodinu vtipnými texty i rytmickou muzikou, kterou bych já osobně zařadila spíše k country, ale nechci jim brát jejich přesvědčení. Dojde i na stěžejní píseň vystoupení, věnovanou přímo Honzovi ke křtu s přáním všeho nejlepšího novému CDčku, což vyjadřuje výstižně i její název: Výprodej. Na dotaz: "Jak dlouho vlastně máme hrát?" se ze tmy hlediště ozve Stániččin hlásek: "Ještě hrajte." A kdosi další vtipně dodá:"Honza si šel mýt hlavu." Pochopitelně následuje i několik přídavků a po nich nejočekávanější moment celého koncertu - přestávka. Pravda, účinkující ji pojmenovali trochu jinak.

Po čtvrthodince opětovné usazení obecenstva a opravdu následuje křest. Křticí médium bylo zvoleno po velice pečlivém uvážení - voda je moc obyčejná a slivovice je škoda, proto Vrkoč přitáhl na pódium kyblík křupek s odůvodněním, že je má Honza Žamboch rád. Dle hesla "Ani křupka nazmar" aktéři natahují pod CD jakýsi přehoz, do kterého jsou všechny zachyceny, následně sesbírány zpět (pravda, trošku se tady uplatňuje Zymurgyho zákon o plechovce s červy, ale nakonec se dílo podaří) a kyblík koluje mezi diváky za účelem postupné konzumace obsahu. Skupinka kamarádů přichází na pódium s okamžitou gratulací. A, pochopitelně, nesou vhodný dáreček. Skleničku s podivným nazelenalým obsahem neurčitého (snad rybničního) původu předávají coby chovnou stanici pro znakoplavky.

Vystoupení Žambochů tentokrát doplňuje za bicími Jiří Nedavaška z místní kapely Ležérně a vleže. Já, starý konzervativec, bicí ve folku zrovna neoblibuji, takže jsem měla trochu obavy, jestli se mi vystoupení i CD (na kterém bubnuje pro změnu Jarreťák Jan Noha) bude v novém kabátu líbit. Ale nezbývá, než připustit, že písničky opravdu dostaly správný šmrnc a slušelo jim to. Po přiznání, že to vlastně nestihli moc nazkoušet a téměř vše je od Jirky okamžitá improvizace, žasnu ještě víc. Večer plyne v příjemné, čím dál víc uvolněné atmosféře a postupně máme možnost si poslechnout písně z CD, občas s poznámkou, že možná zazní jiná verze než ta nahraná (nejen bubeník dotvořuje okamžitými nápady) a také několik, co už se na nosič nevešly (včetně populární Plísničky). Původně měl být hostem i Ivo Cicvárek, který bohužel nemohl, takže Honza alespoň slovně dokresluje jeho v tu chvíli pouze virtuální part v písni Sochy: "Tady má skvělé sólo na piáno...To byl krásný trylek... Teď udělal chybu, ale nebojte, na CD jsme to vystřihli..." Veselé hříčky typu Na lovu, Pochod obratlovců, Počítání mrtvých či nejznámější Znakoplavky se střídají s vážnějšími až mrazivě vážnými tématy (Tři psi, Bezpečné reggae, Krátká paměť). Zvuk se později rozroste ještě o mandolínu Lucky Redlové z kapely Docuku. Najednou moc nechybí do jedenácté hodiny a pár přídavky se Žamboši loučí. Obzvlášť poslední byl povedený. Honza se pokouší přemlouvat publikum, že už nic neumí, ale nás nenachytá, dožadujeme se "Koupelny" a "Vodoměru" (což znamená Co se děje v koupelně). "No, vlastně, proč ne", připouští a hned začne: "Když v koupelně ráno si..." Zaraženě pohlédne vlevo: "Stáňo, ale to máš zpívat ty!" "To sice ano, ale nevadí, klidně pokračuj", zní odpověď rozesmáté Stáničky Brahové.

Definitivní konec, jen nechám podepsat CD a nadhodím problém úpravy ankety na žamboších stránkách, protože jsem předtím hlasovala pro poslední možnost (že ho ještě nemám) a nyní už platí ta první - Koupil(a) jsem si ho na koncertě, mám ho i s podpisem...

V autě hned nově nabytý produkt otestuji a prodloužím si atmosféru kouzelného večera i konstatováním, že cesta k nám domů vydá přesně na jednu žamboší desku.

Fotodokumentace

Psáno pro Folktime

design: © Lucy, mail: lucia.novakova (a) gmail.com