Články a reportáže pro Folktime

Jak se to hraje nastupujícím folkovým hvězdám

Ve středu 7.února zavítali do kopřivnického kina Puls úspěšní představitelé mladé krve ve vodách českého folku: Martina Trchová s Karolínou Skalníkovou a Janem-Matějem Rakem a Žamboši s bubeníkem Jurou Nedavaškou (který ovšem jen nežně hrál na djembe).

Ještě půl hodiny před začátkem to málem vypadalo na přesilovku ze strany umělců. Nakonec jsme účinkující početně asi 4x převýšili. Představení začala vzálenější pražská část - tedy Martina Trchová s přáteli. Její písně navozují něžnou komorní uklidňující atmosféru, která dává vyniknout poetickým i zasněným pečlivě propracovaným textům. Jelikož předloni jako držitelka prestižní ceny největšího folk a country festivalu Zahrada - Krtečka - dostala možnost natočit album, většinu z odehraných písní na něm zájemci najdou. Kromě tradičních " směrujících" jako " Křížem krážem" či "Ode zdi ke zdi" pochopitelně zazněla titulní (dle některých hudebních kritiků nerezovsky laděná) "Čerstvě natřeno" i ta lehce jazzová s nejdelším názvem: " Bostonský ledový čaj ve čtvrtek o páté ráno", od nejstarší " Vzpoury" (která je prý tak stará, že Martina vzpomínala, jaké tam hraje akordy, aby posléze naznala, že vlastně akordy nehraje) až po nejnovější, zatím pouze s pracovním názvem " Bílý trpaslík" . Aby někteří zmoženější návštěvníci neusnuli, nejdřív zazněla veselá dětská písnička "Bakterie Božena" a poté Jan-Matěj Rak ve svém minisólorecitálku zařadil z Ježkových nesmrtelných melodií kromě " Tmavomodrého světa" i svižný " Bugatti step" a předvedl svými hbitými prsty kmitajícími po hmatníku, že jablko nepadlo daleko od stromu. Ke konci vystoupení Martina zdůraznila své studium pedagogiky českého jazyka v písni "Kdo za to může", kterou pro ni napsal Matěj a dal jí tam možnost zopakovat si vzory skloňování. I malý počet diváků dokáže vyjádřit nadšení velkým potleskem a vymohli jsme si jako další přídavek i poslední píseň s netradičním názvem " Poslední píseň" .

Přestávku Jan Žamboch, Stanislava Brahová a Jiří Nedavaška využili k nazvučení (k pokusům u mikrofonu byly vylosovány oblíbené Stánky).

Druhá půlka dvojkoncertu pokračovala v trošku svižnějším rytmu. Čerství držitelé ocenění z Radia Proglas " Album roku 2006" za svůj debut " To se to hraje" rovněž představovali zejména písničky z této desky. Už z úvodní " Na lovu" je jasné, že mnohé texty Honzy Žambocha jsou veselé, hravé, vtipné, neotřelé. Samozřejmě se vyskytují i ty vážné, nutící k zamyšlení jako třeba " Tři psi" či "Krátká paměť" - nejsilnější text celého alba, při kterém až běhá mráz po zádech i těm, co válečnou dobu a koncentrační tábory nepamatují. Veselé i vážné písně se střídají," Pravda o múzách" poučí o správném stravování umělců, před " Zaříkáváním pramene" jsou varováni všichni tanečníci, aby se nepokoušeli podupávat si do taktu, jinak už si valčík v životě nezatančí. Dojde i na novinku " Odkolébavka" , která, na rozdíl od ukolébavky, slouží k probouzení nedobrovolně uslých lidí (a někdy i těch nevhodně usnuvších v sále) - tady v němém úžasu zkouším sledovat Honzovy bleskem se míhající prsty. Občas vystupující vtáhnou do zpívání i diváky. " Pochod obratlovců" obsahuje zívací refrén, který zvládne každý. V přídavku pochopitelně nechybí slavná " O znakoplavkách a tak" a obecenstvo se v závěru snaží refrén pozpátku rozluštit z rozdaných taháků (služba obyvatelstvu od místní fanynky), jen pár kamarádů protestuje, že maďarsky neumí a nerozumí řeči tohoto kmene. Honza předvedl i " kosmický folk" vyluzovaný za pomoci nového kytarového syntezátoru Roland GR-33 a rozesmál přítomné hříčkou Pes - nejlepší přítel člověka - jak kdy.

Kdo Žambochy zná, rád se k nim vrací, to potvrdilo publikum i při dotazu: " Kdo nás vidí dnes poprvé?" Všichni už věděli, na koho jdou. Sice svědčí o kvalitě účinkujících, když dokážou lidi přilákat opakovaně, ale zároveň je trošku smutnou vizitkou místních, že na nové tváře, neomílané tisíckrát v médiích, je jim zatěžko přijít se podívat. Radůza před získáním Anděla také mívala v našich končinách podobně nízkou návštěvnost. V pátek 9.2. Akademie populární hudby zveřejnila letošní nominace a jsou mezi nimi i Žamboši, i Jarret, který by k nám měl zavítat v červnu. I kdyby nevyhráli, už samotná nominace rozhodně naznačuje, že patří k tomu nejkvalitnějšímu na naší scéně. Snad to pro příště donutí lidi zvednout se od televize a zajít zjistit, co se děje ve folku a příbuzných žánrech nového a zajímavého.

Protože před téměř prázdným hledištěm se asi moc dobře nehraje, i když se máločetné obecenstvo snaží ze všech sil dát najevo, že koncert je skvělý.

Fotodokumentace

Psáno pro Kopřivnické noviny, http://www.folktime.cz/ a http://www.folkcountry.sk/

Články a reportáže pro Folktime

Menu

Jak se to hraje nastupujícím folkovým hvězdám