Lucy - články a reportáže do Novinek a i-dnes

Co je malé, to je milé, aneb nejen Zahradou je festivalový divák živ

Kromě malých či začínajících festiválků, již zmiňovaných na tomto webu, se podobných akcí každým rokem urodí daleko víc. Proběhnou mnohdy zcela nenápadně a bez velké propagace, opravdu jen pro místní či pár fandů, kteří si vše hlídají. Já jsem poslední dobou pár z nich tady v okolí navštívila a nabízím jen stručný náhled dění.

Folkování pod Ondřejníkem

16.4. 2010 se v penzionu Huťařství v Kunčicích pod Ondřejníkem konal druhý ročník, tj počáteční nadšení pořadatelů ještě nevyprchalo, ceny mírné (vstup 50Kč, jídlo též přiměřeně), místní se na své známé přišli podívat ve slušném počtu. Domácí folková kapela Galerie s pomocí svých známých a kamarádů sezvala na soutěžní minipřehlídku vesměs také na kamarádské bázi šest méně známých kapel, které bojovaly o přízeň diváků.

Brzký páteční začátek (16:00) a pracovní povinnosti mi nedovolily shlédnout první dva účinkující: brněnský Flám a Květoše Huťu z Podlesí. Hrnek z Ostravy si během svého pětiletého působení už minimálně v severomoravském měřítku své příznivce získal něžnými folkovými písničkami. I zde na diváky zapůsobil a v hlasování zvítězil. V poločase vystoupil první host - ostravská kapela I.C.Q., loňský držitel Krtečka. Po ní ještě následoval Fukanec a Careta z Křenovic, za 8 let již ostřílenější a v okolí Brna dobře známá, zde možná právě vinou vzdálenosti u posluchačů nezabodovala tak, jak by si zasloužila. Přerovský Špunt soutěž zakončoval.

Během sčítání hlasů jeviště patřilo pořadatelské Galerii, která původně v r. 2006 začínala s písničkami Nezmarů, Žalmana a Pavlíny Jíšové, postupně však přešla výhradně na vlastní tvorbu. z Nového Města nad Metují, kapela s prozatím tříletým muzicírováním, větší posluchačskou obec zatím hledající.

Vyhlášení vítězů: 3.místo Špunt, 2. místo Fukanec, 1. místo Hrnek. Ale malou pozornost dostali všichni zúčastnění. Poté už následoval zlatý hřeb večera: Pavlína Jíšová a přátelé. Kapela sklidila zasloužený úspěch, i když s přibývajícím časem se obecenstvo dostávalo do varu nejen kvůli muzice, ale i vlivem dostupných nápojů. Čtveřice na pódiu odehrála s energií spoustu starších i novějších písniček a na přídavnou Já písnička si přizvala i Moniku Magnuskovou z domácí Galerie. Do ranních hodin pokračoval jam session za účasti nejen místních, ale také Pavlíny s přáteli.

Zhodnocení: Za málo peněz hodně muziky. Popřejme pořadatelům mnoho elánu do příštích let a také moderátora, co se trochu v tomto žánru orientuje. Ne, že by pán nebyl připraven, měl všechny informace poctivě vytištěny z internetu. Jen bylo znát, že ta jména vidí poprvé a snad jedinou kapelu neuvedl bez zkomolení názvu nebo alespoň jména některého člena.

Foto z Folkování

Fleretománie

Fleretománie vznikla spontánně jako nápad uspořádat sraz facebookové skupiny fanoušků Fleretu. Postupně padaly návrhy navštívit kapelu ve zkušebně - neuskutečněno, udělat exkurzi do likérky s Hrachovým výkladem - exkurze proběhly dvě, v pátek i sobotu, trochu chaoticky, i když rozhodně stály zato i s výkladem pouze oficiální průvodkyně. Časem se přihlašovali příznivci z řad diváků i kapel a moderátorů, až se z akce vyklubal regulérní festiválek v místním (vizovickém) kulturáku za ne tak malý peníz, jak se ze začátku slibovalo (250Kč) a navíc nikoli jen pro zvané z FB skupiny, jak bylo původně v plánu. Nechyběla ovšem slíbená slivovička na uvítanou a malý dárek (na výběr kazeta, LP, či starý plakát).

7.5. 2010 od 18:00 nakonec vystoupili:
René Souček z Frýdku –Místku. Muž nevelkého vzrůstu, avšak velkého smyslu pro humor a ironii publikum hned na úvod odboural svými texty. Autobus, Zvonek či už i na Youtube proslavené Běta a Susedka všechny rozesmály. Nicméně zařadit tohoto člověka pouze do kategorie lidových bavičů by bylo unáhlené, disponuje i vážnými texty, příkladem je píseň Generační - o mládeži, která si směle může revoltovat proti vládě za peníze rodičů. Na výpomoc v písničce Vodopád si přizval i kapelu “Skype” – jak vtipně, avšak k nelibosti jejích členů přejmenoval I.C.Q.

I.C.Q. Ostrava – Kofe, Vlna a Džin (jak zní přezdívky členů kapely) na nás spustili přemýšlivý i melancholický folk v písníčkách Ležím pod lavinou, Podzim, fanynkami oblíbený Modrý pták (nejednalo se o předvolební agitaci) a dalších. Občas kořeněný vtipnou pointou - Asi se zblázním. Pochopitelně nechyběla nejznámější Příroda (ta se líbila i Pavlíně Jíšové, jak byla přiznala v Kunčicích).

Fleret - bohužel bez valašské královny, která nabírala síly před šňůrou (k naší velké lítosti). Kdo čekal o to větší nářez, nezklamal se. Doposud poloprázdný sál se téměř zaplnil, i když moc židlí obsazeno nezůstalo. Davy se nahrnuly křepčit pod pódium, však také bylo na co. Zazněla spousta starých věcí (Já su od Lidečka, Aj bylo nebylo, To sa nerozchodí, Zapřahajte žebřiňák, VIP, Zafúkané, ba i Křupavá srdíčka, ke kterým skládal hudbu s Vlastou Hrach), ale také novinky Hostýn a Soláň (názvy si nejsem zcela jistá, byly opravdu dost čerstvé). Jelikož si kapela importovala ze Slovenska nového basáka Marka Abraháma, střihli jsme si i Na kráľovej holi. Fanoušci jásali, Hrach je chválil slovy: „Jste nejlepší jak sviňa!“. Přídavkem Jedu nocí se svým koněm sám se předvedl i manažer Vláďa Chromeček.

Pozdní sběr - rocková kapela dostala nelehký úkol zavíráka po hlavní hvězdě. Většina diváků vzhledem k posunu programu a tudíž pozdní hodině už prchla domů či do baru. Poslouchat či tančit vydrželo skalních asi 20-30. Jelikož na rock si až tak nepotrpím, hodnotit si je netroufám, ale v Brně jsou oblíbení, za 10 let účinkování se dostali do povědomí i v širším okolí, koncertovali dokonce i v ČEZ aréně jako předkapela No name.

Celým večerem provázel Slávek Boura, mezi jednotlivými bloky se snažil zpestřit čekání nikoli klasickými informacemi o kapele, ale například zpovídáním fanynek, soutěží o nejvzdálenějšího účastníka, atd. Co se týče stravy, možná by potěšil i nějaký gulášek, výběr jen z klobásy a chleba se sádlem nevypadal moc pestře. Barový jam session pak drželo do noci I.C.Q. I když zpěvu chtiví přítomní byli vůči debat a pití chtivým v menšině, dobrá nálada vládla u všech.

Shrnutí: festiválek se vydařil, jistě budou následovat další ročníky, ale moje původní představa dle slibovaného byla trošku jiná, očekávala jsem trochu neformálnější akci.

Horecké struny

14.-15.5. Horka nad Moravou, 5. ročník country festivalu na místním sokolském hřišti, vstupné sobota: 100 Kč. Zažila jsem jen sobotní dění a bylo to napínavé po všech stránkách. Počasí sice chvílemi hrozilo, ale nakonec udrželo bezdešťové skóre až do nočních hodin. To však nebyl jediný důvod, proč pořadatelé obraceli oči k nebi. Ale popořádku.

V poledne zahájil Country expres – Olomouc, po nich následovali My ze Šumperka. Klasické country kapely s obvyklým repertoárem, takových byla ten den valná většina, takže jsme se oblíbených hitů žánru dočkali postupně ve více verzích. Hudba příjemná a vzhledem k přítomnosti tanečníků naprosto amatérských i skoro profesionálních velmi dobře využitelná k nácviku country tanců. Příjemnou změnu přinesla ostravská kapela I.C.Q. , vzhledem k okolnostem jediná folková v celém odpoledni. Místní ke svému velkému úžasu předvedli, že i na folkové písničky se dá tančit line dance. Pravdou je, že parket se nevyprázdnil za celé odpoledne, mně osobně trochu zaskočil pokus zatančit Zuzanu na 500 mil.

Přestavby mezi jednotlivými vystoupeními vyplňovaly ukázky taneční skupiny Old country dance ze Šumperka a orientální tribal fusion dance v provedení Lucily a Yasmin, takže pořád bylo na co se dívat, nuda nehrozila.

Podle programu zahráli ještě Kamarádi z Loštic a poté vypukla improvizační vlna: Namísto avizované místní Alibaby, které onemocněl kapelník, vystoupili Fiddle-Dedee z Prostějova. Z Přerova náhradou za Freďáky přijely Letokruhy. Za Hot Jazz Šůtrs zaskočil Akvarel z Olomouce. Programové změny na poslední chvíli organizátorům jistě přidaly nejednu vrásku a klobouk dolů (budu si muset nějaký koupit), že to zvládli bez prostojů a skluzů. Trochu jsem litovala, že jsem se nedočkala ani avizovaného bubenického souboru Grupa 96 z Břidličné, kterému se cestou pokazilo auto, takže díru v programu narychlo ještě jednou zaplňovali Fiddle-Dedee. Alespoň trampskou sekci reprezentující Brzdaři zas navrátili festival k původnímu programu. Kamarádka se už s obavami ptala, jestli budou Nezmaři.

Ti však bez problémů dorazili v plném počtu i s Miki Ryvolou, a přestože už měli ten den jedno vystoupení za sebou, půldruhé hodiny zněly naplno staré i nové písničky. I netančící, doteď sedící diváci, se konečně zvedli z laviček a nahrnuli do půlkruhu pod pódium, kde si rádi s Šárkou, Tondou, Zajdou a Jimem zazpívali klasiky jako Co tě nezabije, možná tě posílí, Ráno bylo stejný, Bodláky ... no, však to znáte. A když vyšel na jeviště Miki, ani půlkruh se neudržel, dav se namačkal málem až na pódium.

Společně jsme se prozpívali až k největším závěrečným hitům jako Osamělé město či Co zbejvá a v přídavku “neočekávaně” zazněla i “naprostá novinka” Bedna od whisky. Večer zakončoval country bálem BÝ-BR Olomouc, kousek vedle se rozhořel oheň – ale jestli se u něj do rána zpívalo, už vám říct nemohu, musela jsem do hajan.

Co se občerstvení týče, ceny velmi přijatelné, s množstvím občas trochu slabší, pečené ryby došly už v půl třetí a na bramborák stála dlouhá fronta, ale jinak spokojenost, výběr sice festivalový, ale pestřejší, nějaký ten gulášek, smažené tvarůžky a též specialitky z grilu. Zhodnocení: atmosféra skvělá, pořadatelé opravdu dělali, co mohli, vybavenost hřiště výborná (na Zahradě si nechte zdát o vykachlíkovaných záchodcích), diváci se skvěle bavili.

Horecké struny - foto

Kateřinský letní country festival

K této akci, konané 29.5. na sokolském hřišti v Opavě – Kateřinkách, mnoho nemám, povedlo se mi po pracovní sobotě zahlédnout 2,5 kapely. Dala by se jistě nazvat nejutajenějším z jmenovaných festiválků, alespoň na netu se dopátrat informací bylo poměrně složité a jak vyprávěla kamarádka, poptávala se vícero místních známých a nikdo nic nevěděl. Přesto se nějací diváci dostavili, lavičky a stolky nezely zcela prázdnotou. V době mého příjezdu hrálo místní Country S.R.O., po nich následoval Kelt Grass Band – těleso početné (8 lidí), s elánem hrající keltskou a příbuznou muziku. Já jsem pouze nadšený laik, žádný muzikantský odborník, hodnotím vždy spíš celkový dojem a energii, která z kapely k divákům proudí, takže mně se tito lidičkové líbili, ovšem pár kamarádů se sluchem občas mělo nějaké připomínky k nerytmické rytmické sekci či podobně - ale to se doladí, muzika je to hezká a skočná. V zákulisí si následující kapela také se zájmem poslechla, jak hrajou Tymián v původním znění bez titulků.

Ano, hlavními hosty večera byli Žalman a Spol – zajímavé, že opaváci je pořád vedou jako kapelu pražskou, ale koneckonců, zvukař je pražák, tedy proč ne? Počas přestavby pódia se diváci mohli pobavit ukázkami práce s bičem. Poté už Žalmani postupně nalákali diváky blíž k pódiu ke společnému zpívání. Místní uspořádání bylo totiž trochu nekoncertní, lavičky a stolky po obvodu sestaveny do čtverce, pódium na jedné hraně a zvukařský pult vpředu před diváky. Nakonec se poměry změnily, Sbohem lásko už z davu znělo před zvukařem. Jelikož hřiště se nachází v obydlené oblasti, muselo být vše směřováno k zakončení před desátou hodinou. Za tu krátkou dobu jsem se o jídlo moc nestarala, ale povolební gulášek měli. Shrnutí vynechám, nemůžu hodnotit celek, jelikož jsem viděla asi třetinu.

Závěrem můj skromný dojem: rozhodně bych ocenila snahu všech pořadatelů i v dnešních pořád omílaných krizových dobách nerezignovat na kulturu. Prototyp místních akcí s možností představit domácí kapely lidem, které přiláká hlavní hvězda programu, často nabídne opravdu příjemně strávené odpoledne a večer. Cena těch venkovních “domáckých” festiválků je díky sponzorům kolikrát výrazně nižší, než samostatné vystoupení pozvaného hvězdného tělesa a lidé mají možnost seznámit se s kapelami, na které by se samostatně podívat nešli, takže jen tak dál! Pokud bych chtěla vůbec hodnotit atmosféru, prostředí, vybavenost, z jmenovaných by u mne zvítězily Horecké struny.

Kateřinský country festival - foto

Psáno pro Folktime

design: © Lucy, mail: lucia.novakova (a) gmail.com