Množství tradic vychází z křesťanské symboliky, ale i z pohanských zvyků vítání jara. Některé se alespoň místně dodržují dodnes, zejména v oblastech s bohatou folklorní tradicí.
Příprava na svátky počínala už v předešlém postním období. Určité dny nesou přímo názvy, odrážející daný zvyk:
Černá neděle (někde též Liščí) – ženy se oblékaly do černého a v některých krajích pekly v noci preclíky
a rozvěšely je po zahradě. Dětem řekly, že je tam schovala liška.
Pražná neděle – odvozena od názvu pražmo – jídlo připravované z pražených obilných zrn.
Kýchavná neděle – ve středověku kýchání bylo příznakem moru, později lidé věřili, že pročišťuje hlavu.
Vzájemně si přáli „Pozdrav tě pánbůh“ a v některých krajích se věřilo, že kolikrát člověk ten den kýchne,
tolika roků se ještě dožije.
Družební neděle – dle některých zdrojů družba spolu se ženichem chodívali do domu, kam chtěli o pomlázce
přijít na námluvy, jinde se pouze uvádí, že mládež se tento den družila.
Smrtná neděle – vynášela se smrtka – Morana, symbol smrti a zimy. Loutka ze slámy, oblečená v kroji, se házela za vsí do potoka.
Květná neděle – Svěcení kočiček. Děvčata nosí se zpěvem a přáním po domech " líto" (zelená ratolest zdobená
barevnými fábory a bílými nebo barevnými skořápkami). Nesmělo se nic péct, aby se nezapekly květy na stromech.
Každý měl mít na sobě nové šaty, aby v nich kvetl (jiná varianta, něco nového, aby ho beránek nepokakal.)
Obydlí se vymetalo zelenými ratolestmi, které měly vymést všechnu nemravnost a zhýralost (jiná varianta
– svěcenými kočičkami se poklepávalo na peřiny a podlahu, vyháněli se švábi a blechy).
Modré pondělí – název vychází z barvy látky, vyvěšované ten den v kostele.
Šedivé úterý – den úklidu, bez zvláštních zvyklostí.
Škaredá (sazometná) středa – název napovídá, že tento den škaredil (žaloval) Jidáš na Ježíše. Vymetaly se saze z komínů.
Nikdo se nesměl mračit, protože by se pak mračil všechny středy v roce. Mělo by se jíst jídlo chuťově dobré, ale nevzhledné,
někde se například pekly bramboráky, které se před podáváním potrhaly, aby působily škaredě.
Zelený čtvrtek – tento den všichni časně vstávali a omývali se rosou, aby nebyli nemocní. Hospodyně musela zamést
dům před východem slunce a smetí odnést na křižovatku, aby se nedržely v domě blechy. Jedly se jidáše s medem, které
zaručovaly zdraví (pletený váleček z kynutého těsta symbolizuje provaz, na kterém se oběsil Jidáš). Zvyk jíst něco
zeleného (špenát, kopřivy, jarní polévku) patří k novějším, také zabezpečoval zdraví. Jelikož utichly zvony, kluci
oznamovali bohoslužby po vsi řehtačkami.
Velký pátek – den ticha, rozjímání a přísného půstu. Před východem slunce se lidé chodili mýt do potoka, aby se
jim vyhýbaly nemoci. Textilníci předli pašijové nitě. Stehy těchto nití chránily rodinu před uhranutím a zlými duchy.
Nesmělo se prát prádlo, protože by se namáčelo do Kristovy krve, nesmělo se pracovat v sadu, nesmělo se nic půjčovat.
Lidé věřili, že se otvírá země a vydává poklady. Daly se nalézt podle světélka, zářícího a kvetoucího kapradí, nebo
zářícího otvoru ve skále. Toho dne se podle pověsti otevíral na několik hodin i Blaník. Jinde věřili, že mohou na souš
vycházet z vody vodníci a prohánět se na koních.
Bílá sobota – nejdůležitějším bylo posvěcení ohně před kostelem. Doma se uhasila všechna ohniště. Před kostelem vložila
hospodyně na hraničku vlastní polínko a když kněz oheň posvětil, vzala žhavý kousek domů a zažehla jím oheň nanovo.
Z ohořelých dřívek se vytvářely křížky, tyto se nosily do pole, aby zajistily úrodu. Popelem z posvěceného ohně se
posypaly louky. Někde se uhlíky ze svatého ohně dávaly za trám do domu, aby chránily před požárem. Bílá sobota
patřila i úklidu a bílení .Ženy chystaly sváteční pokrmy, pekly mazance, velikonoční beránci, Kluci pletly se pomlázky
z vrbového proutí, děvčata zdobila vajíčka.
Velikonoční neděle (Boží hod velikonoční) – sváteční den v kruhu rodinném, jedly se pokrmy předtím vysvěcené v kostele,
zejména velikonoční beránek. Původní pečené jehněčí se v dnešních dobách nahradilo beránkem z kynutého či třeného těsta.
Nechyběl mazanec, velikonoční nádivka a pod. Každá návštěva dostala kousek posvěceného jídla, trochu se ho dalo na pole,
do studny a na zahradu, aby byla úroda, voda a dostatek ovoce.
Velikonoční (červené) pondělí – den pomlázky (mrskutu). Chlapci a svobodní mládenci obcházeli příbuzné, známé a vyhlídnuté
dívky s pomlázkou spletenou většinou z 8 vrbových prutů. Krajové názvy pomlázky jsou též: dynovačka, mrskačka, šlehačka,
binovačka, žila, tatar, karabáč… Vyšlehání – pomladění mělo děvčeti zaručit zdraví. Někde se též chodí s vědrem vody
na oblévačku. Výslužkou pak je kraslice, stužka na pomlázku a také pohoštění. V určitých krajích je zvykem, že v úterý
pak děvčata mohou oplácet: vyšvihat či polít kluky (tzv. babská mrskačka). Zajímavostí je, že na Rychnovsku děvčata chodí
po pomlázce už na Smrtnou neděli.
Pokud máte chuť a čas, můžete se také přímo účastnit ukázky velikonočních zvyků, např. ve Valašském muzeu v Rožnově pod Radhoštěm, ale i jinde, dokonce přímo v centru Prahy se konají akce po celý měsíc duben.
Napište nám, do diskuse, jaké z těchto zvyků se dodržují u vás.
Máte ještě nějaké jiné, zde neuvedené? Můžete se podělit s ostatními. (Samozřejmě zde nevypisujeme všechny, při pátrání
po tradicích jsme narazili na spoustu dalších, které už se nevešly.)
Jak se doma připravujete na Velikonoce - úklid, pečení, vaření?
Nezapomeňte také na možnost přidat zajímavé recepty v diskusním fóru do rubriky: Práce, koníčky a volný čas - Vaření,
pečení a recepty - Velikonoce
Psáno pro Svět seniorů Původní článek zde
design: © Lucy, mail: lucia.novakova (a) gmail.com